Otázky a odpovědi

Adaptace dítěte

 

Jak pomoci dětem brzy se adaptovat v prostředí školičky

 

  • Způsoby přípravy dítěte na školku

►  číst příběhy, jejichž hrdinové chodí do školky.

► mluvit o školce se známým dítětem, které do školky chodí rádo.

►  rodičů mohou vyprávět o tom, jaké to bylo, když do školky chodili oni.

►  seznamovat dítě s výhodami školky – mnoho nových kamarádů, zajímavá zábava, písničky, básničky.

►  informovat dítě o tom, proč bude do školky chodit (např. protože maminka musí jít do práce a rodiče se rozhodli, že ve školce bude mít dítě nejlepší péči; některé děti přijímají argument, že maminka chodí do práce, tatínek chodí do práce, a dítě má tedy také svou práci, tj. školku).

►  Seznámit dítě se školkou – prohlídnout si třídu, hračky, krátký kontakt s budoucí paní učitelkou a dětmi, domluvení plánu dne z předškolních zvyků.

►  společný nákup nebo příprava věcí, které dítě bude ve školce potřebovat.

►  trénink samoobsluhy! Doposud to bylo tak, že matka znala potřeby dítěte lépe než ono samo, reagovala nejen na jeho slova, ale i třeba na jeho gesta. V nové situaci může mít dítě často problém vyjádřit své potřeby, proto je důležité, aby to umělo (alespoň umělo poprosit a vyjádřit, co potřebuje, aby tyto potřeby mohlo uspokojit). Samostatné děti se adaptují daleko snadněji než děti závislé na rodičích.

 

  • První dny ve školce

►  dát dětem do kapsy fotku rodičů a do ruky oblíbenou hračku.

►  do školky může chodit se známým dítětem, které chodí do stejné školky a chodí tam rádo.

►  říci dítěti, kdy a kdo pro něho přijde, ujistit jej o rodičovské lásce a o tom, že ve školce nezůstane do noci, ale že ho určitě jeden z naší rodiny vyzvedne.

►  rozloučit se s dítětem už na chodbě, to umožní se obejmout bez svědků a dát si pusinku. Rozloučení na chodbě je důležité i pro ostatní děti, které už jsou samy ve třídě.

►  přijít pro dítě přesně a dát mu malý dárek při příležitosti, že se stalo předškolákem.

►  pochválit dítě za jeho schopnost a dovednost sám si poradit v každé situaci. Pokud dítě hodně plakalo, říct mu, že všichni lidé jsou trochu nervózní z toho dělat něco poprvé a bojí se toho, ale po několika dnech se cítí jistě – a tak to bude i s ním.

 

  • Zvládla jsem to aneb svědectví jiných maminek

►  první měsíc jsem dítě vyzvedávala hned po obědě.

►  neodtrhávala jsem dítě od sebe násilím, ale klidně jsem mu vše vysvětlovala, občas to trvalo velmi dlouho. Příště šlo do třídy s učitelkou a potom mi ještě mávalo z okna (se slzami v očích).

►  prosila jsem paní učitelku, aby mu na začátku dne dala zajímavou hračku, knížku atp.

►  zpočátku jsem dítěti dovolovala si s sebou do školky brát vlastní hračky. Teprve až se nějaká ztratila, byla to příležitost k vysvětlení, že vlastní hračky se do školky neberou.

►  nikdy jsem se nechodila do školky koukat na to, co tam mé děti dělají.

►  snažili jsme se hodně mluvit o tom, co se ve školce dělo, přičemž jsem vždycky vyjadřovala svůj obdiv: „jé, vy se v té školce máte tak dobře!”.

►  vždy je potřeba dodržovat sliby!

 

  • Co by rodiče dělat neměli 

►  školkou dítě strašit („Jen počkej, však tě paní učitelka ve školce pořádku naučí!”).

►  nahlížet po rozloučení do třídy pro kontrolu, jestli si dítě hraje.

►  vzdávat se! Vzrušovat se slzami, dupáním své ratolesti, projevovat své pocity nervozity, zneklidnění nebo podráždění.

►  mluvit s vychovatelkou v přítomnosti dítěte o jeho chování, zvláště pak o tom negativním.

►  prosit učitelku o to, aby dítě od rodiče „odtrhla” a vzala dítě do třídy.

(Informace shrnuté ze zkušeností rodičů a učitelů a z publikací) 

 

 

Co s sebou do školky?

 

Pro pobyt ve školce dítě potřebuje:

 

- převlečení do vnitřního prostředí školky

- přezutí

- oblečení na ven přiměřeně počasí (v zimě rukavice, čepici, šálu; v teplejších a slunečných dnech čepici proti slunci, případně sluneční brýle; v mokru holinky a pláštěnku)

- náhradní oblečení v zvláštním igelitovém pytli - spodní prádlo, tepláčky či punčocháče, ponožky, tričko, svetřík apod. - občas prosíme o kontrolu, zda ještě dítěti sedí velikost :-)

- dle uvážení také pracovní zástěru (starou košili, tričko apod.)

- ručníček (vše podepsané alespoň monogramem dítěte)

- notýsek A5 či A6 na sdělení rodičům a „odměny“

- kartáček na zuby a kelímek.

 

Dítě se převléká a věci si ukládá ve vymezeném prostoru (v šatně) - nyní prozatimní vnitřní prostor lavičky, boty do dřevených botníčků.

Za cenné věci či případné obnosy peněz a jejich ztrátu či poškození nenese odpovědnost osoba přebírající dítě do provozu školky ani žádná jiná odpovědná osoba ani provozovatel či zřizovatel krom zákonného zástupce.

Předškolák z hlediska vývojové psychologie

 

V předškolním období jsou vývojové změny méně nápadné, než např. v prvním roce života, protože se již tolik netýkají „kritic­kých“ lidských dovedností. Přesto se jedná o změny velmi vý­znamné, hlavně pokud se jedná rozvoj centrálního nervového systému a též pohybovou obratnost, neboť silně ovlivňují postavení dítěte ve společnosti a jsou podstatné pro další vývoj soběstačnosti dítěte.

 

Při zkoumání dítěte předškolního věku, především jeho zralosti a připravenosti a předpokladů pro školní docházku, sledujeme v užší míře jeho postoj k světu, chování při plnění drobných úkolů a sociální chování. Dítě by mělo jevit známky tělesného, citového i rozumového vyzrání.

 

Zralost a připravenost pro pravidelnou a soustavnou školní výuku můžeme vysledovat v jednotlivých bodech profilových činností. Posuzujeme dítě podle toho, v jaké míře je schopno plnit zadání úkolů, konkrétně schopnost dokončení zadaného úkolu. To znamená i uznání autority učitele. Dítě by se mělo aktivně účastňovat práce v kolektivu při zachování vlastní identity a přirozené soupeřivosti, je vhodný pravidelný pobyt v kolektivu vrstevníků také za účelem ověření jeho schopnosti adaptace v něm. Dítě by mělo znát základní formy společenského jednání – tj. být zdvořilé, umět požádat o věc či pomoc, kterou potřebuje, spolupracovat a projevovat ochotu „být pro druhé“, mít schopnost vést hovor a najít společnou „řeč“ s druhým, umět se usmířit v případě konfliktu.[1] Také si uklidit věci po sobě na jejich určené místo a ve svých věcech udržovat pořádek. Dítě by mělo být téměř samostatné v sebeobsluze spojené s hygienou, oblékáním či zavázáním tkaničky.

 

V neposlední řadě k faktorům posouzení zralosti patří také stupeň motorického vývoje – stálé zdokonalování, zlep­šená pohybová koordinace, větší hbitost a elegance pohybů. Dítě prokazuje zručnost přesně motoricky pracovat na utvá­ření tvarů a koordinaci pohybů prstů např. při hře na hudební nástroj. V jemné motorice zvládá různé tahy v kresbě tvarů (tloušťka čáry, sklon) – příprava na budoucí psaní. Umí nakreslit postavu se všemi základními drobnými znaky – krk, prsty a tělo (již ne „hlavo­nožce“). Do předpokládaného pokroku vývoje patří i zdokona­lení v řeči. Zvyšuje se složitost vyjadřování nejen ve výslov­nosti, ale i ve stavbě věty. To dovoluje růst poznatků o sobě a okolí. Dítě zná celé své jméno, správně označuje různé od­stíny barev, umí jednoduše definovat známé věci, rozšiřuje se časová perspektiva. Dítě je schopné naslouchat mluvenému slovu, naučí se básničku, ale individuální rozdíly větší než přiměřené danému věku se projeví právě při mluvním projevu a při zpívání[2].



[1] Srov.: KOPŘIVA, 2005, s. 80-81, Respektovat a být respektován.

[2] Srov.: TICHÁ, 2005, Učíme děti zpívat.

Citace z mé závěrečné absolventské práce. VV.

Čištění zubů stírací metodou "od červeného k bílému"

 

1/ Horní dáseň

- od stoliček směrem k řezákům a špičákům každý zub alespoň 3x od kořenu zubů ke žvýkací plošce po vnější straně zubů, pak zdruhé strany dásně opět odzadu kupředu ("pohladíme zoubky - pražce kolejí, každému zoubku kartáček řekne a-hoj, kuk" nebo "a-hoj, zoub-ku")

- od stoliček směrem k řezákům a špičákům každý zub alespoň 3x od kořenu zubů ke korunce po vnitřní straně zubů, pak zdruhé strany dásně opět odzadu kupředu

 

2/ Spodní dáseň

- analogicky jako horní dáseň

3/ Špičky

- s hlavou skloněnou do umyvadla - pohyb kartáčkem kolmo k zubům nejprve opět horní dáseň zezadu předních zubů opět od kořenů zubů k žvýkací hraně ("technický personál pro údržbu trati provádí kontrolu přišroubování pražců hned u vjezdu do nádraží")

- s hlavou skloněnou do umyvadla - pohyb kartáčkem kolmo k zubům dolní dáseň zezadu předních zubů opět od kořenů zubů k žvýkací hraně

 

4/ Jede vláček

- nejprve horní dáseň plošky stoliček ("přijíždí rychlík, osobák, courák, pendolíno na horní nástupiště, 1.kolej") na jedné straně, pak na druhé ("2.kolej")

- analogicky spodní dáseň analogicky 

 

5/ Kolotoč

- skousnuté čelisti, krouživým pohybem čistíme přední zuby, klidně kam kartáček dosáhne do stran ("děti čekají na vlak a točí se zatím před nádražím na kolotoči")

 

 

6/ Uklizený vláček, zbývá rohožka

- vyplázneme jazyk a buď druhou stranou kartáčku (má-li gumovou plochu pro čištění jazyka) vyčistíme jazyk nebo čistíme normálně štětinkami ("pan uklízeč ještě klepe a čistí rohožku, než do vlaku nastoupí noví cestující")

 

7/ Vypláchnutí úst, kartáčku

- natočit vodu do kelímku, vypnout vodu, z kelímku si vypláchnout pusu, poté ve zbytku vypláchnout kartáček, zbylou vodou z kelímku polít umyvadlo ("tobogán") - tím současně opláchnout či pak rukou domýt umyvadlo, uklidit kartáček do kelímku a obojí dát na své místo v poličce

 

Resumé: ústní ditinu čistíme vždy shora dolů, zezadu kupředu, jednotlivé zuby od kořenu k žvýkací ploše či hraně

Organizace školního roku

 

 

Provoz zařízení není ve dnech volna, státních svátků a doby prázdnin. 

Ve školním roce 2011/2012, které jsou stanoveny MŠMT pro kraj Praha – východ, 

je organizace aktivit stanovena následovně:

 

St.svátky a volna

mimo so, ne

st 28.9., pá 28.10., čt 17.11., po 9.4.

Podzimní prázdniny

st + čt

26.10.+ 27.10. 2011

Vánoční prázdniny

pá - po

23.12.2011 - 2.1.2012

Pololetní prázdniny

3.2.2012

Jarní prázdniny

Praha východ

20.2. - 26.2. 2012

Velikonoční prázdniny  

čt + pá + po 9.4.

5.4. + 6.4. 2012

Hlavní prázdniny

so - ne

30.6. - 2.9.2012